Obsah Obzor-H (Harmonie) 3/2022

LITERÁRNÍ TIP: Výchova dítěte se musí odmakat

Andrea Zunová

Mláďata některých zvířat do hodiny po narození chodí. Člověk ne. Rodíme se totiž nedovyvinutí. Malé dítě se ještě rok „dovyvíjí“ na těle mámy. „Je to stejné, jako kdyby bylo u mámy v bříšku, akorát, že tam není,“ říkají ve své knize vysokoškolský učitel Marek Herman s terapeutem Jiřím Haldou. „Kdyby tohle mámy věděly, kdyby tu informaci opravdu měly, tak nevěřím, že by daly svoje malé dítě do jeslí. I když vím, že v některých případech je to hrozně těžké. Třeba u matek samoživitelek, které jsou často v bezvýchodné situaci, protože je drtí nároky reálného života,“ doplňuje Marek Herman.

Příběhy nelásky
V knize „Jsi tam, brácho?“ zveřejnili autoři myšlenky a příběhy, které ve svých praxích řeší nejvíce, nebo které nedokázali pustit z hlavy. Takovými byly zážitky dnes už dospělých lidí, které poznamenala drsná výchova, s jejímiž následky se dodneška vyrovnávají. K tomu Marek Herman říká, že pro život není nic důležitějšího, než aby dítě, když je malé, dostalo co nejvíce lásky a něhy. „Dítě potřebuje doslova zabalit do něhy.“ To se ale bohužel mnoha dětem nepoštěstí. Ve svém dětství musí čelit nepřiměřeně tvrdé výchově, nebo dokonce týrání. „Pamatuju si na jednoho klienta, který mi vyprávěl, že jeho otec vždycky počkal, až usne, pak ho vzbudil a hned jich od něho pár schytal, protože prý koukal jak „vyvoraná myš“. Řval na něho, ať vstává, že ho má plné zuby a že se radši neměl narodit. Pak ho v pyžamu posílal do sklepa mýt boty zadělané od bláta. 'A jestli se u toho ušpiníš, tak to schytáš znova!' To zažíval jako pětiletý kluk. Ještě ve čtyřiceti mu padaly věci z rukou v okamžiku, kdy do místnosti vstoupil jeho otec...,“ vypráví Marek Herman. To jsou samozřejmě extrémy. Existují ale i ty opačné, jejichž výsledkem jsou děti rozmazlené a zpovykané. Nic jim není svaté, protože jim rodiče mají strach cokoli odepřít nebo nedej bože zakázat.
Tresty ve výchově jsou dnes třaskavé téma.
V některých zemích jsou fyzické tresty zákonem ustanoveny jako trestný čin. „Když mluvím o tom, že trest je zdravá součást výchovy, tak se vlastně jenom snažím najít vyvážený střed mezi těmito dvěma extrémy. Hledám rovnováhu, aby už nikdo nemlátil a zbytečně netrestal malé děti. Vždycky je budu bránit. Ale zase aby z plácnutí přes plínu mámy nešílely a nedělala se z toho třetí světová. Jsme přece savci a ti vychovávají dotykem. Vlídným i přísným,“ píše Marek Herman.

Pravidelný rodinný rytmus
Podle něj je také důležité, aby v dnešní extrémně přetížené a uspěchané době měla každá rodina svůj vnitřní rytmus. „Jeho strážkyní je máma, která ho dítěti předává už v těhotenství. Právě pravidelný rytmus je pro dítě nenápadným, ale silným zdrojem pocitu bezpečí. Dalším důležitým bodem rodiny je spokojená máma. Protože platí jednoduchý princip: spokojená máma, spokojené dítě.

Pocit vlídného domova tvoří máma
„Pro rodinu je nezbytný důvěrný pocit, že domov je místo, kde nám bude spolu dobře. A ten utváří zejména žena. Ona je ta přirozená jistota celé smečky. Táta zajistí zdroje. Měl by naučit děti, jak se prosadit ve vnějším světě. Učí překonat překážky a problémy. Přinese nákup, smontuje nábytek. To všechno ano. A je to důležité! Ale domov vytváří žena,“ říká Marek Herman. Ne všichni s ním souhlasí. Jeho oponenti si stěžují, že nedává rodičům možnost volby, že prezentuje svoje názory příliš jednoznačně. „Ano, to je pravda, někdy věci říkám hodně přímočaře. Je to asi podvědomá reakce na ten překorektnělý jazyk, který se dneska všude šíří: lidé sice mluví, ale nic neříkají. Mají strach, protože za každým rohem číhá pět aktivistů, kteří jsou neustále připraveni někomu hystericky mediálně vyčinit. Takže kličkujeme, abychom se náhodou někoho nedotkli, nebo si z něho, nedej bože, dokonce nedělali srandu. V některých státech je běžné, že mámy odkládají děti ve třech měsících do jeslí. Někdy se mi nechce ani věřit, že to ženy vůbec dopustily. Že ten cíl života jsou peníze a pohodlí. Konzum. Tak já říkám, že není. Ještě nikdy v historii jsme se neměli tak, jako je to teď. Nikdy. A nadbytek, konzum a pohodlí nás přivedly až na okraj propasti a my začínáme zanedbávat svoje mláďata. Školky přece nevznikly pro potřeby dětí, je to výmysl dospělých z doby, kdy potřebovali masivně nahnat mámy do práce. A o jeslích ani nemluvím, to jde za všechny meze,“ říká Marek Herman. Uznává, že žijeme v reálném světě, kde se platí složenky, takže to v některých rodinách jinak nejde. „V knize přemýšlíme nad tím, jak dnešní svět touží po rychlosti a pohodlí. A že právě to je ta past. Lidi si chtějí hlavně užívat. Je to odporné a zprofanované. Užij si to! Užijte si to! Užili jste si to? A mámy se tím často nechávají strhávat, takže když to začne být doma s dětmi těžké, chtějí to rychle a pohodlně vyřešit. A řeší to často tak, že odcházejí do práce a dítě odloží do školky. Výchova dítěte ale nemůže být pohodlná. To nejde. Je to obrovská práce. Ubíjející. Je to ve dne v noci. Furt dokola. Rostou nám zuby. Nespíme. Nejíme. Jedna vyrážka. Druhá vyrážka. Proboha, jak to, že má zase teplotu? Je těžké jít s prckem ven, když se mi tak nechce. Je těžké číst pohádky, když jsem tak utahaná. Ráda bych měla chvilku pro sebe. Je to sakra těžké. Ale všechny věci, které mají hodnotu, jsou přece těžké. Výchova se prostě musí odmakat,“ dodává.
redakčně upraveno, kráceno
Zdroj: novinky.cz