Obsah Obzor-H (Harmonie) 3/2022

Životospráva podle prvních křesťanů

Jiří Hubáček

Starost o správnou životosprávu, zejména o správnou výživu, provázela člověka od nejstarších dob; předpisy o tom, co a jak správně jíst, nalézáme ve starověkém Egyptě, teoreticky je pak v Evropě uchopil a systematizoval Hippokratés asi v 5. století před naším letopočtem. Zachovávání umírněné životosprávy mělo podle něj vést k rovnováze tělesných šťáv, která zabraňuje vzniku nemocí; a právě správné dietetické předpisy patří k základům veškeré životosprávy. Paradoxně se tento hippokratovský přístup ze zřetele lidstva nikdy neztratil, naopak právě v časech opulentních římských hostin se všemi jejich výstřednostmi (jak je zachytil Gaius Petronius ve svém Satirikonu) se o správnou výživu začali zajímat římští moralisté, jako byli satirikové Horatius či Iuvenalis. Od nich pak jejich rady a předpisy ke skromnému životu a správné životosprávě přešly k prvním křesťanům.

Budeme dnes listovat latinskou Knihou hodinek jednoho z nich, básníka Aurelia Prudentia /prudencija/ (348 – asi 413). Je to soubor zajímavých básní, spojujících křesťanskou věrouku s denním životem, a nalezneme tu proto hymny při vstávání i usínání, před jídlem i po jídle. Jakkoli do značné míry spis odráží tehdejší život křesťanských komunit, zdá se, že Prudentius /prudencijus/ byl zároveň idealista a pokusil se svou knihou podat návod k vytvoření jakési ideální křesťanské komunity, konstruovat jakési poněkud nereálné „příjemné místo“ (locus amoenus /lokus aménus/), jak bývají odborně takové utopie označovány. Podívejme se ale, co nám autor, starý více než sedmnáct století, radí.

Důležitá je pro něj především praxe skromné výživy a uměřené konzumace. Ta byla právě důležitým motivem už dříve, neboť z opulentních římských hodů šla na všechny moralisty (ať křesťany nebo pohany) hrůza. Proto v hymnu Před jídlem (Ante cibum) žádá:

Ať skromná potrava znavené údy
občerství, ale ať žaludek těžký
po hodech útroby nenamáhá.
[…]
Ať míru dodrží i sama chuť,
ať tělo ve zdraví uchováme.

Tento předpis je důležitý z několika hledisek. Především podle autora pomáhá skromnost zachovat celkovou rovnováhu a řád v našem těle. Jak to vyjadřuje v postním hymnu (Hymnus ieiunantium /jejunancijum/):

Tak podrobí se žravost, mlsnost mlaskavá,
ochablá mdloba po přepitém víně,
oplzlá chlípnost, pokálená krása –
všechny ty zkázy oslabených smyslů
cítí, že na ně přitlačen je řád.

Nebyl by to však zároveň křesťan, kdyby tenhle zdánlivě dietetický předpis nepodepřel také vírou a spiritualitou. Neboť skromná životospráva má podle něj zcela základní duchovní význam a pomáhá nám k dosažení toho nejdůležitějšího, a to je harmonie s Boží vůlí; tak alespoň vyznívá pasáž z hymnu Po jídle (Post cibum), kde čteme:

Nejen čistota a přání nevinná
pomáhají stavět Kristu pevný chrám
v srdci, v jeho skrýších, koutech, hlubinách.
Též se musí hlídat žravost posedlá,
aby horou jídel nenaplnila
až k prasknutí místo, kde duch sídlit má.
Srdce, díky skrovné stravě prostorná,
snáze přijmou, co je vlito od Boha.

Ale Prudentius nezůstává jen u teoretizování, uvádí dokonce to, jaké pokrmy by člověk měl k lepšímu dosažení tělesné i duchovní harmonie a rovnováhy požívat. Citujme znovu z hymnu před jídlem:

Zde hojnost klasů nám vydala pole,
poklady ze setby ušlechtilé,
zde réva hrozny se obtížila,
zde plody svou zeleň znásobila
oliva, pokoje poselkyně.

Toto vše v dostatku křesťanům slouží,
toto jim prospívá. Daleko budiž
od jejich mysli však takový hlad,
který by vražděním dobytčat toužil
krvavé slavnosti připravovat.

Barbarské národy ať si jen slaví
divoké hostiny z pobitých zvířat.
Nám ale výhonky zeleniny,
všemožných bobů a obilná zrna
vracejí sílu při nevinných hodech.

Je to návod k vegetariánství? Těžko říci. On totiž předtím autor popisuje, jak se loví ryby a ptáci – a těžko říci, zdali i ty považuje za potravu „barbarů“, nebo nikoli. Každopádně je jeho text snad alespoň v něčem inspirativní i pro nás – dnes, v době, kdy přichází nazmar tak obrovské množství masa.

A nejen to: není snad Prudentiova výzva k hledání rovnováhy ve vlastním těle a tím i harmonie s Boží vůlí – prostřednictvím skromné životosprávy – důležitým poselstvím právě dnes, ať už se hlásíme k jakékoli víře? Nejsou snad jeho úvahy v tomto směru něčím, co se stává aktuálním právě v dnešním, konzumem zachváceném světě?

(s použitím překladů Martina C. Putny)