Obsah Obzor-H (Harmonie) 2/2022

Zavřít oči a spát jako génius

Matouš Lázňovský

Thomas Alva Edison se několikrát nechal slyšet, že spánek nemá rád, protože člověka okrádá o čas. V roce 1889 pro časopis Scientific American uvedl, že nikdy v životě nespal v noci déle než čtyři až pět hodin. Jak dokládá jeho deník z roku 1885, není to tak úplně pravda, zjevně spával i déle. A také častěji.
Ve své pracovně i knihovně měl připravená lůžka, která využíval k pravidelným „šlofíčkům“, obvykle prý dvakrát denně. Díky tomu máme dodnes zachováno nezvykle velké množství fotografií Edisona ležícího, spícího.
Když pracoval na obtížném problému, pomáhal si prý Edison speciálním trikem. Uléhal či „usedal“ ke spánku s kovovou koulí v ruce (či rukou). Ve chvíli, kdy upadal do hlubšího spánku, mu ruce povolily, koule spadla na zem a probudila ho. Vynálezce tvrdil, že po takovém krátkém osvěžení je nápaditější a kreativnější, a nebyl sám. Salvador Dalí usínal přes den podobně, jen kouli nahrazoval těžkým železným klíčem. Albert Einstein si dopřával odpočinek s hlavou v ruce opřenou o stůl, aby se probudil ve chvíli, kdy mu hlava sklouzne.
Není na klimbání těchto slavných osobností něco skutečně prospěšného? Tuto otázku si položila Delphine Oudiette z pařížského „Ústavu mozku“ a odpověděla na ni s kolegy tak důkladně, až to dotáhla k publikaci v dobrém vědeckém časopise.
Vytvořila studii, do které nabrala více než 100 dobrovolníků. Všem vědci předložili totožný matematický problém. Ti, kdo na řešení nepřišli ihned, dostali 20minutovou přestávku, během které se měli natáhnout, odpočívat a podržet v pravé ruce nějaký předmět. Pokud předmět spadl, autoři po nich chtěli vědět, na co mysleli před tím, než jej pustili, aby věděli, v jaké fázi spánku byli. Podle Edisona či Dalího je totiž nutné probuzení v úplně první fázi spánku. Dnes se tato fáze nazývá N1 a vyznačuje se tím, že v ní míváme „živé sny“ všeho možného druhu.
Po celých 20 minut odpočinku „subjektům“ tým sledoval mozkovou, oční a svalovou aktivitu. Na základě toho určoval, kdo bděl, a kdo upadl do lehkého spánku, a zda to bylo do fáze N1, či N2 (ta následuje po N1 a byť je fyziologicky odlišná, stále se považuje za „lehký spánek“).
Po přestávce se účastníci studie vrátili ke svému úkolu. Ti, kteří usnuli, ovšem zůstali ve fázi N1, nacházeli správné řešení s téměř třikrát větší pravděpodobností než ti, kdo vůbec nespali. A s téměř šestkrát větší pravděpodobností než ti, kdo sklouzli ve spánku do fáze N2.
Samozřejmě, každý vynález se dá vylepšit. Edisonem doporučená kovová kulička se autorům příliš neosvědčila. „Vyzkoušeli jsme celou řadu různých objektů, než jsme přišli na ten správný,“ uvádí autoři v článku. Správná pomůcka podle nich musí splňovat následující kritéria: Musí hlasitě zaznít, když spadne, musí být kluzká, aby snadno padala z ruky, ne moc těžká, aby lidé nedostávali křeče do ruky a dost veliká na to, abychom kolem ní nemohli sevřít pěst. Pro experiment nakonec vědci použili lehký (a zřejmě nerozbitný) hrnek. Kdo doma nenajde, snadno koupí.

redakčně upraveno, kráceno
Zdroj: seznamzpravy.cz