Obsah Kontakty 9/2025

Já a ti druzí: Škola a šikana

(1. díl)

Šikana je závažná nemoc vztahů ve skupině. Vzniká v kterékoli trvalé skupině, stejně jako jakékoli jiné onemocnění. Pokud není léčena, trvale poškozuje jak vztahy mezi členy skupiny, tak i samotné aktéry – agresory, oběti i pasivní většinu. Na těle i na duši.
Šikana postihuje každoročně ve větší či menší míře 40 % (!) školních dětí. O většině případů se nikdy nedozvíme, protože všichni aktéři se přirozeně snaží šikanu skrývat, vytěsnit, popřít. Bohužel k popírání dochází často i u profesionálů – ředitelů a pedagogů. Často slyšíme ve školách tvrzení: „Žádný program proti šikaně nepotřebujeme. U nás ve škole šikana není!!!“ Je to stejně hloupá věta jako: „Žádný penicilin nepotřebujeme. U nás ve škole angína není!!!“

Co je to šikana?
Na úvod si nejprve řekneme, co to šikana vlastně je a jak se pozná. Zde je několik definic.
Za šikanování se považuje, když jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že vám někdo, komu se nemůžete ubránit, dělá, co je vám nepříjemné, co vás ponižuje nebo to prostě bolí – strká do vás, nadává vám, schovává vám věci, bije vás. Ale může vám znepříjemňovat život i jinak, pomlouvá vás, intrikuje proti vám, navádí spolužáky, aby s vámi nemluvili a nevšímali si vás.
Šikanování je tedy jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a opakované užití fyzických a psychických útoků jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Nově se může realizovat i prostřednictvím moderních komunikačních prostředků, především prostřednictvím internetu a mobilu (kyberšikana).

Jak poznám, že jde o šikanu?
Za významné vnější znaky šikanování považujeme:
• záměrnost
• pravidelné opakování
• nepoměr sil
• samoúčelnost agrese
• oběť prožívá tzv. „legraci“ nepříjemně

Znaky šikanování
Pro větší názornost vám uvedu příklady nepřímých a přímých znaků šikanování.

Nepřímé (varovné) znaky šikanování:
• Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.
• Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.
• O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.
• Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. Stává se uzavřeným.
• Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje.
• Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. Mívá zašpiněný nebo poškozený oděv.
• Stále postrádá nějaké své věci.
• Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy.
• Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy.
• Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole.
• Může mít odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
(Pozn.: Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!)

Přímé znaky šikanování mohou být:
• Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo „legrací“ zranitelný.
• Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným nebo pohrdavým tónem.
• Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu, nebo za něj platil.
• Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje.
• Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich.
• Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.
• Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

Kyberšikana
Kyberšikana a šikana spolu často souvisí – jedna může přerůstat v druhou. Přesto zde existují rozdíly – kyberšikana má svá specifická rizika.
• Před kyberšikanou není úniku – před šikanou tváří v tvář může oběť najít alespoň někde útočiště (doma na ni agresoři nemohou). Kyberšikana je však ohrožuje i zde.
• Opakované zraňování – i jeden jediný útok se ve virtuálním prostředí stává opakovaným, trvalým. Stačí například, když agresor natočí oběť v ponižující situaci a video umístí do virtuálního prostoru – oběť se na ně může dívat opakovaně a znovu a znovu ji ponižuje. Navíc si ho může stáhnout kdokoli, poskytovatel serveru ho sice ze svých stránek smaže, ale dílo žije svým vlastním životem.
• Šíře publika – to, co v reálném světě vidí jen několik lidí, je v tom virtuálním přístupné neomezenému publiku. O to více může zraňovat.

Kyberšikana má i další specifika, která souvisí s tím, že se děje pomocí elektronických prostředků. Na rozdíl od šikany tedy více souvisí s věkem. Je to způsobeno jednak větší elektronickou vybaveností u starších dětí, jednak tím, že starší děti jsou ve virtuální komunikaci zběhlejší. Dá se však předpokládat, že tyto rozdíly se budou do jisté míry stírat.
(poznámka redakce: O kyberšikaně jsme psali v Kontaktech č. 8/2024.)

Už od školky
Se šikanou se děti mohou potkat poprvé už v mateřských školách. Kromě kyberšikany se tam objevují stejné způsoby ponižování a ubližování, jaké zažívají starší děti, a to třeba jen proto, že se něčím odlišují od ostatních. O to důležitější je reakce pedagogů, k nimž se nejmenší děti často upínají.
Ubližování a ponižování na základě jinakosti bývá podle expertů i dat České školní inspekce nejčastějším spouštěčem šikany. Měla by se tím pádem stát i naprostým základem prevence – ať už doma, nebo ve školách.
„To, že jsme každý jiný, je v pořádku. A kdyby takto dospělí vychovávali děti, nemuseli bychom vůbec hovořit o jinakosti. Byla by to zkrátka norma,“ tvrdí Renata Vordová, školní psycholožka.

Příběh: Díval se vždy zpovzdálí
Sedmák Jirka pochází z velmi dobře situované rodiny, k dispozici má vždy poměrně velkou částku peněz jako kapesné. Na co je používá, to jeho rodiče nekontrolují. Je inteligentní, dobře se učí, učitelům je sympatický a dokáže s nimi bez problému komunikovat.
Ve třídě se obklopil skupinou kluků, kteří jsou mu oddaní, protože si je kupuje sladkostmi a drobnými dárky. Čekají na něj před školou, nosí mu věci a podobně. Začínají pošťuchovat ostatní ve třídě a připravovat různé legrácky – vkládání papírů mezi chleby svačin, uzlování rukávů, schovávání věcí, vytrhávání stránek z učebnic a další výmysly. Jirka je vždy v pozadí, „srandičky“ vymýšlí, případně doladí návrhy své skupiny, ale nevykonává je. Na to má své lidi. Při jedné legrácce se svačinou je člen skupiny přistižen a napaden majitelem svačiny. Jirka dává povel skupině, aby šla na pomoc. Dozor konající učitel roztrhne klubko a vynadá všem. Jirkova skupina drží při sobě a na dotaz, kdo si začal, svalí vinu na majitele svačiny. Prý je chtěl natřít máslem. Učitel celou věc uzavře, že s jídlem se nehraje.
Jirka se se skupinou domluví, že si na spolužáka počkají před školou. Tak se stane a spolužák dostane výprask. Jirka není přítomen, celou věc pozoruje bezpečně zpovzdálí. Po ukončení akce pozve skupinu do cukrárny, kde jim kupuje poháry a dává spokojené pochvaly z pozice šéfa. Poprvé si Jirka zažil pocit velké moci a uvědomil si, že má vlastně ochranku.
Postupem času těchto konfliktů začalo přibývat a Jirka se stal šéfem třídy. On byl ten, kdo určoval pravidla třídy, on byl ten, kdo chodil upozorňovat učitele, že ve třídě se kluci perou a začal si ten a ten.
Učitelé mu věřili.
Na školním výletě nastal jeden z konfliktů, které se stávaly ve třídě. Učitelka si všimla, že to, co se stalo, zná ze třídy a že to má jakoby podobný scénář. Po návratu požádala o návštěvu někoho zvenku, kdo by zjistil vztahy ve třídě. Během této práce se zjistilo, že třída reaguje zvláštně, jakoby na povel. Na základě této zkušenosti po domluvě s vedením školy začalo řízené pozorování třídy, sledování a vyhodnocování chování. Postava Jirky však dlouho z tohoto pozorování vypadávala. Jedna část řízeného pozorování se však zaměřila i na něj a spadla klec.
Pro učitele bylo velmi těžké přijmout, že za vším stojí ten sympatický okatý kluk. Po půl roce práce se třídou a návštěvách Jirky ve středisku výchovné péče (měl naštěstí velmi dobře spolupracující maminku) se podařilo změnit situaci ve třídě a nastavit „normální“ vztahy.
(pokračování příště)
Martina Policarová
Zdroj: minimalizacesikany.cz; edu.ceskatelevize.cz; irozhlas.cz; nzip.cz