Obsah Kontakty 6/2025

Hudební klub: Francouzská státní hymna

Hymnou Francie je revoluční píseň La Marseillaise (čti la marsejéz). Píseň složil ženijní důstojník Claude Joseph Rouget de Lisle v noci z 25. na 26. dubna 1792 ve Štrasburku jako pochod pro francouzské vojáky hájící východní hranice země proti rakouským intervenčním jednotkám. Původně se proto jmenovala Bojová píseň rýnské armády. Svůj dnešní název získala až o tři měsíce později, když si ji zpívaly vojenské posily dobrovolníků pochodující z města Marseille na pomoc Paříži, proto tedy Marseillaise, čili marseilleská píseň. Francouzskou státní hymnou byla prohlášena 14. července 1795, letos je tomu kulatých 230 let. Výuka státní hymny je od roku 2004 povinná na všech státních školách ve Francii.
Píseň má v původním Rougetově podání 6 slok, 7. sloka je přidaná lidmi a její autor není znám. Jako hymna se hraje 1. sloka a refrén. Je v poměrně rychlém tempu, ve čtyřčtvrťovém taktu a nejčastěji je uváděna v G dur.

Český překlad 1. sloky a refrénu:
Povstaňte děti vlasti,
den slávy nadešel!
Proti nám z tyranie
zvedají svou krvavou vlajku,
zvedají svou krvavou vlajku.
Slyšíte v našem kraji
hrozný řev vojáků?
Přicházejí přímo k nám
podřezat vaše syny a vaše ženy!

Ref.: Do zbraně, občané!
Zformujte bataliony!
Vpřed, vpřed!
Nechť nečistá krev
napojí brázdy našich polí.

Historické souvislosti
Roku 1789 začala ve Francii revoluce, jejímž cílem bylo svrhnout krále a jeho absolutistickou vládu a nahradit ji republikou s ústavním vedením. Situace v té době už byla neúnosná. Daně pro chudý lid byly neúměrně vysoké a úředníci, soudci a vyšší důstojníci byli lehce podplatitelní. Král Ludvík XVI. utrácel velké množství peněz na zábavu a za nedůležité a nepodstatné věci. To nemohlo dlouho vydržet. Král svolal 5. května 1789 zasedání generálních stavů, což bylo shromáždění tří skupin: šlechty, duchovenstva a měst. Měšťanstvo vyhlásilo 17. června Ústavodárné shromáždění, jejich prvním prohlášením bylo zrušení výsostných práv šlechty a vyhlášení rovnosti všech občanů. Novou ústavu v září 1790 král sice podepsal, ale v té době on i královna Marie Antoinetta vyjednávali s Rakouskem o vojenském útoku. 20. dubna vyhlásil Ludvík XVI. válku útočícímu Rakousku a Prusku, jejichž králové se báli rozšíření revolučních myšlenek. Francie tedy potřebovala vojáky. Starosta Štrasburku Dietrich požádal kapitána královských ženistů (zákopníků) a též skvělého houslistu a skladatele písní a oper Clauda Josepha Rougeta de Lisle, aby složil píseň, která by burcovala Francouze ke vstupu do armády a pozvednutí zbraně proti nepříteli. Už druhý den večer sám starosta zpíval za doprovodu manželky novou píseň hostům ve svém domě. Během pěti dnů se rozšířila neuvěřitelnou rychlostí snad do všech koutů Francie, zpívaly si ji tisíce vojáků.
Satirické a vlastenecké písně byly během francouzské revoluce velmi oblíbené. Francouzi snad nikdy nezpívali tak často a s takovým nadšením: písně bylo slyšet na ulici, v diskuzních salonech či v divadlech. Některé byly vytištěny na samostatných listech, jiné publikovány v novinách a rozšířily se tak po celé zemi. Jejich politické zaměření z nich učinilo prostředek šíření revolučních idejí.
Největšího úspěchu se Rougetově písni dostalo po dobytí královského zámku v Tuileriích 10. srpna 1792. Střet obou vojsk se zdál být nerozhodný do té doby, než se objevil prapor z Marseille se svou písní na rtech. To byl konec království a začátek republiky. 14. července byla píseň prohlášena za oficiální píseň branných sil Francouzské republiky. Nepřátelé záviděli Francouzům jejího bojového ducha. Rusové, Prusové, Rakušané i Angličané byli fascinováni schopností této písně probudit francouzské vojáky. Marseillaisu později přeložili do angličtiny i do němčiny. Nepřítel totiž chtěl znát tajemství hymny, díky které vojáci vyhrávali bitvy.
Po jmenování Napoleona císařem se Marseillaisa stala na dlouhá léta písní zakázanou. Její autor zemřel v zapomnění ochrnutý a skoro slepý v roce 1836. Ani Napoleon III. neměl slavnou píseň v oblibě, ale lidé si ji i přes zákaz zpívali, protože její slova jim vycházela přímo ze srdce. Když v roce 1870 vyhlásil válku Prusku, potřeboval, aby šli vojáci do boje, a tak dal příkaz ke hraní Marseillaisy. Od té doby je znovu potvrzenou státní hymnou a až tehdy se autorovi hymny dostává zásluh a ocenění.
Stejnou silou jako v roce 1792 hnala píseň do boje vojáky francouzské armády i v 1. a 2. světové válce. Jenže od válečných konfliktů uplynula dlouhá doba a ve Francii se začaly ozývat hlasy, že stávající text s „krví nepřátel“ je příliš násilnický a že by bylo vhodné jej změnit v poněkud „mírumilovnějším“ duchu. Vzhledem ke spojení písně s bojem za svobodu a demokracii a její roli ve francouzských dějinách je však jakákoli změna krajně nepravděpodobná. Píseň má velkou kulturní a historickou hodnotu a její slova tak, jak je napsal Rouget de Lisle, jsou bez jediné změny platná dodnes.

Zajímavosti o hymně
Francouzská hymna byla neoficiálně vyhlášena nejzpěvnější hymnou.
Zajímavá je scéna z amerického filmu “Casablanca“ z roku 1942, kde je zpěv Marseillaisy společným vyjádřením odporu vůči německé rozpínavosti.
Začátek francouzské hymny použila anglická skupina The Beatles ve své písni „All you need is love“ („Vše, co potřebuješ, je láska“) jako předehru. Píseň napsala dvojice John Lennon a Paul McCartney v roce 1967 a vyšla na desce „Magical Mystery Tour“.
Martina Policarová
Zdroj: HADRABOVÁ, Ivona: Státní hymny vybraných evropských zemí - Magisterská diplomová práce, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2014; cs.wikipedia.org; irozhlas.cz