Obsah Kontakty 5/2025

Megastavby: Tádž Mahal - památník nehynoucí lásky

V Indii ve státě Uttarpradéš ve městě Ágra, které obývá jeden a půl milionu obyvatel, se nachází jeden z nejslavnějších symbolů této pulsující a zajímavé země – Tádž Mahal.

Kým, proč a pro koho je památník vybudován
Příběh nesmrtelné lásky se začal psát v roce 1612. Tehdy se konala svatba dvacetiletého prince Khurrama (později vládl pod jménem Šáhdžahán) s překrásnou devatenáctiletou dcerou vysokého královského úředníka. Kráska, které se říkalo Mumtáz Mahal (perla paláce), se stala jeho hlavní manželkou. Moudrá a laskavá žena při oficiálních příležitostech sedávala po boku panovníka, probírala s ním státní záležitosti, a dokonce s ním jezdila na dobyvačné výpravy. Během let se šťastnému páru narodilo osm synů a šest dcer. Jenže v roce 1629 při porodu jejich čtrnáctého dítěte Mumtáz ve věku 36 let zemřela. Podle pověsti umírající Mumtáz poprosila svého muže, aby nechal vybudovat monumentální stavbu, která bude navěky připomínat jejich nehynoucí lásku.

Zdrcený manžel slib splnil
Zoufalému muži po smrti milované choti prý zcela zešedivěly vlasy. Vyhlásil dvouletý státní smutek, během kterého bylo zakázáno slavit, poslouchat hudbu, nosit šperky a používat parfémy. Učinil také slib, že postaví pomník hodný její památky, něco, čemu by se nevyrovnalo nic na světě: mauzoleum Tádž Mahal (korunu paláce). Šáhdžahán přání své zbožňované ženy vyplnil, sezval do země věhlasné architekty z Asie i z Evropy a ti navrhli stavbu překrásné zahrady, ve které měl stát nádherný bílý památník s hrobkou. Panovníkovi se plán zalíbil, a tak se už v roce 1631 započaly práce na Tádž Mahalu.
Ústřední bod celého komplexu – hlavní chrám – architekti umístili uprostřed podstavce. Na každém ze čtyř rohů stojí minaret. Tyto štíhlé, přes 40 metrů vysoké věže jsou zakončené ochozem s kopulovitou věžičkou. Je zajímavé, že minarety se téměř neznatelně odklánějí od centrální stavby. Je to proto, aby v případě zemětřesení a pádu neponičily zbytek hrobky.
Sama monumentální stavba má také čtvercový půdorys o straně 57 metrů. Vstup do hrobky má tvar čtverce, který je zakončený klenbou ve tvaru cibule. Dominantním prvkem celé stavby je střecha, kterou tvoří mramorová 35 metrů vysoká kopule. Její tvar podtrhují čtyři menší kopule, které sedí v rozích střechy.
Památník je vysoký 73 metrů, na jeho obklad je použitý bílý mramor, který byl na stavbu dopraven ze 400 km vzdálené Akrany. Mramor během dne mění barvu podle toho, jak na něj dopadají sluneční paprsky – ráno je růžový, v poledne bílý a při západu slunce zlatý. Navíc je fasáda zdobena 28 druhy drahokamů a polodrahokamů, jež byly dovezeny z Persie (dnešní Írán), Číny a Ruska.
Hrobku umně zhotovenou z různých druhů kamene zdobí přírodní a abstraktní motivy, které mistři kameníci vytesali do podstavce, stěn i sloupů stavby. Podle islámských zákonů se nesmí znázorňovat lidé a bůh, proto jsou dalším zdobným prvkem fasády citáty z Koránu, které jsou do vsazeného černého mramoru vytesány arabským písmem.
Je škoda, že bílý mramor vlivem znečištěného životního prostředí získává nepěkné nažloutlé zabarvení. Proto odborníci čas od času budovu zahalí do blátivého zábalu, ten se nechá zaschnout a poté se spláchne. Jak bahno vysychá, vstřebává do sebe nahromaděnou nečistotu a obnoví původní zářivě bílou barvu památky. Procedura se musí opakovat každé dva až tři roky.

Překrásná zahrada podtrhuje monumentální stavbu
Tádž Mahal je ze tří stran obklopen hradbou vybudovanou z červeného pískovce, čtvrtou stranu uzavírá řeka Jamuna. Součástí komplexu je monumentální brána, která představuje vstup do ráje. Je zdobená 22 menšími kopulemi a dvěma menšími věžičkami. Za průchodem najdete soustavu zahradních jezírek a bazénků, v jejichž hladině se odráží majestátní stavba bílé hrobky.
Parková zahrada má plochu téměř 18 hektarů. Zahradní komplex je vybudován jako obraz arabského ráje. Zahrnuje čtyři vodní prvky, jež mají představovat řeky mléka, vína, vody a medu. Návštěvníci se zde procházejí po vyvýšených kamenných chodnících, které prostor rozdělují na čtyři části. Vše je lemováno pestrobarevnými květinovými záhony. Okraje zahrady lemují vzrostlé stromy.

Rudá mešita a její dvojnice
Součástí zahrad je další velká stavba, Rudá mešita s impozantním modlitebním sálem. Na podlaze sálu je vyobrazeno 569 obrysů pro modlitební koberce.
Rudá mešita je vybudovaná z červeného pískovce a najdete ji vlevo od centrální bílé stavby. Aby byla zachována symetrie, je vpravo od bílého památníku postavena její přesná replika, ta ovšem neslouží jako mešita, protože není obrácena k Mekce, nejslavnějšímu městu islámu. Obě červené stavby zdobí oblouky z bílého mramoru a bezpočet ornamentů.

Obrovské náklady zruinovaly pokladnu
Panovník byl údajně velkolepostí stavby tak okouzlen, že chtěl naproti bílé hrobce vystavět černou, kde by byl po smrti uložen k věčnému odpočinku on.
Ale náklady na dechberoucí stavbu se vyšplhaly na neuvěřitelných 32 milionů rupií, což by v dnešních cenách představovalo téměř miliardu dolarů. Takové výdaje neúměrně zatížily státní kasu, lid živořil v bídě a panovník utrácel.
Plány na další výstavbu překazil Šáhdžahánovi jeho syn, svrhl ho z trůnu a nechal na dlouhých osm let přemístit do domácího vězení v nedaleké Agerské pevnosti. Ironií zůstává, že z oken svého žaláře měl výhled na své velkolepé dílo. Po jeho smrti 22. ledna 1666 byly jeho ostatky uloženy po boku milované manželky.

Při výstavbě pomáhali sloni
V letech 1632 až 1654 se na stavbě podílelo mnoho architektů, sochařů, malířů, řemeslníků a 22 tisíc dělníků. Při práci jim pomáhalo přibližně tisíc slonů. Stejný počet slonů dopravoval materiál na staveniště. Samotná hrobka byla postavena za dvanáct let. Dalších deset let si vyžádala stavba přilehlého areálu.

Památník lásky obdivují lidé dodnes
Nádhera staveb a architektonická dokonalost řadí komplex Tádž Mahal mezi poklady světové architektury. Na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO je zapsaný od roku 1983, od roku 2007 je zařazen mezi nových sedm divů světa. Jeho krásy si za rok prohlédne více než 10 milionů návštěvníků.
Ilona Ozimková
Zdroj: edu.ceskatelevize.cz, Sto divů světa, wikipedie.cz