Obsah Kontakty 4/2025

Já a ti druzí: Duševní zdraví českých školáků

Kde najít pomoc? - 3. část

V předchozích dvou dílech jsme si popsali inspirativní příklady ze dvou konkrétních škol ve Zruči nad Sázavou a Rumburku, jak zlepšit školní prostředí a tím i duševní pohodu žáků. Dnes si povíme, kde hledat pomoc, když naším hlavním zdrojem informací je internet a telefon.

Projekty Národního ústavu duševního zdraví
Jinou podobu pomoci než školy nabízí Národní ústav duševního zdraví a jeho projekt „Duševní zdraví dětí a adolescentů“. V případě, že si dítě, rodič nebo učitel neví rady, najde zde tipy, kontakty a doporučení, jak pečovat o duševní zdraví mladých lidí.
Duševní zdraví je stejně důležité jako zdraví tělesné a tvoří nedílnou součást našeho celkového zdraví, zahrnuje naše emoce, myšlenky, nálady a to, jak se cítíme. Někdy máme lepší dny, jindy horší, a to platí jak pro tělo, tak pro duši. Během dne můžeme zažívat celou škálu emocí - radost, nadšení, podráždění, smutek, vztek. Některé z těchto pocitů jsou nám příjemné, jiné méně, ale všechny emoce jsou zcela přirozenou součástí našeho života.
Mít dobré duševní zdraví neznamená být neustále šťastný a pozitivní. I lidé, kteří jsou psychicky zdraví, mívají špatné dny a mohou cítit nepříjemné emoce. Pokud se však o své duševní zdraví dobře staráme, je mnohem větší pravděpodobnost, že budeme zvládat stresové, náročné a nepříjemné situace i emoce lépe.
Na webových stránkách https://dzda.cz/ najdete v jednotlivých sekcích (pro děti, pro školy a pro rodiče) materiály, které se mohou stát pomocníkem ve výuce, na třídní nástěnce nebo jako inspirace, jak zlepšit duševní pohodu. Všechny materiály jsou volně k použití. Jsou tam i publikace, články a odpovědi na některé časté dotazy týkající se duševního zdraví dětí.
Pro učitele vznikl ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví projekt s názvem „Všech pět pohromadě“, který nabízí školení pro pedagogy, jak posilovat duševní gramotnost a sociálně emoční učení u starších žáků
Rodičům je určen projekt „Bez obav – jak vyzrát nad strachy dětí“. Projekt se zaměřuje na vývoj vzdělávacího programu pro rodiče s cílem podpořit duševní zdraví dětí. V doprovodu zkušených psychoterapeutů si rodiče vyzkouší a osvojí ověřené techniky a praktické dovednosti, díky kterým budou schopni podpořit nejen své dítě, ale i sami sebe.
Možná vám to tak nepřijde, ale vězte, že rodičovství je práce na plný úvazek. Děti mohou být velkým zdrojem radosti, avšak mohou nastat situace, kdy si rodiče neví rady. Například když se dítě začne chovat jinak než doposud, stahuje se do sebe, odmítá chodit do školy, pociťuje silný strach, má problémy se spánkem nebo odmítá jíst. Takové chování může být pro rodiče velkou výzvou, protože často nevědí, jak svému dítěti pomoci. Tyto potíže jsou také velmi náročné pro dítě a mohou negativně ovlivnit každodenní život celé rodiny. V reakci na nedostatek odborné péče v oblasti duševního zdraví dětí proto vznikl terapeutický kurz pro rodiče s názvem „Bez obav – jak vyzrát nad strachy dětí“. Tento program je určen pro rodiče dětí ve věku 7-12 let, které se potýkají s velkými strachy a úzkostmi.

Nevypusť duši
Organizace „Nevypusť duši“, která se věnuje vzdělávání na školách a prevenci duševních obtíží, nabízí na svých stránkách https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/ vyhledání konkrétní pomoci i podle kraje, kde se škola nachází. Děti a dospívající tam mohou kontaktovat také „Linku bezpečí“ - na číslo 116 111 se lze dovolat nonstop a zdarma, jejím pracovníkům je možné také napsat e-mail nebo si s nimi chatovat na https://www.linkabezpeci.cz/.
Dospělým, kteří mají starost o dítě, je určena „Linka pro rodinu a školu“ na čísle 116 000. Linka funguje bezplatně a slouží rodičům, dalším rodinným příslušníkům, učitelům a všem dospělým, kteří mají obavy o děti. Nabízí krizovou pomoc a základní sociální poradenství jak po telefonu, tak online. Obrátit se na linku je možné i v případě, že má dítě výchovné potíže ve škole nebo se stalo obětí šikany. Více na https://linkaztracenedite.cz/.
Modrá linka
Další z linek krizové pomoci je „Modrá linka“, kde vám odborníci pomohou, abyste na trápení nemuseli být sami. Pomáhají hledat řešení či podporu v obtížných životních situacích. Realizují také aktivity, které napomáhají těžkým životním situacím předcházet. Využít lze telefon 731 197 477 a 608 902 410, chat, e-mail, anonymní schránku důvěry i objednat se do osobní poradny. Všechny kontakty najdete na webové adrese www.modralinka.cz.
Mimochodem, na serveru Alík.cz, který je určen dětem do 15 let, kromě mnoha zábavy i poučného čtení naleznete i poradnu, kde již dlouhá léta odpovídají odborníci z Modré linky.

Aplikace Nepanikař
K dispozici je také například mobilní aplikace Nepanikař - https://nepanikar.eu/aplikace-nepanikar/, kterou lze nainstalovat přímo do mobilních telefonů. Nabízí první pomoc při psychických obtížích a kromě češtiny je dostupná v dalších jedenácti jazycích. Aplikace je pouze podpůrná, nenahrazuje odbornou pomoc, ale pomáhá v momentech, kdy psycholog ani psychiatr není právě dostupný. S odborníkem se lze spojit v nonstop chatové poradně na adrese https://nepanikar.eu/poradna/.

Dva příklady dotazů dětí a odpovědí poraden:
1. Cítím se jako kluk, ale táta s tím nesouhlasí
Ahoj Alíku, znovu se na tebe obracím s dotazem. Chci být od mámy objednána k paní sexuoložce. Cítím se jako kluk, ale tělo mám ženské. Máma s tím souhlasí, ale táta ne. To říkám hlavně kvůli tomu, že na matrice při změně jména na rodově neutrální musí být podpis obou rodičů. Co můžu dělat, když otec nesouhlasí? Můžu se někam obrátit? holka, 13 let
Odpověď:
Ahoj,
necítit se dobře ve svém těle může být hodně náročné. Je skvělé, že v tom máš podporu své mámy. Pokud tyto pocity trvají už delší dobu, je určitě dobrý nápad navštívit odbornici nebo odborníka, kteří ti mohou pomoci se v nich lépe zorientovat.
Na návštěvu v sexuologické ordinaci se obvykle čeká několik měsíců, a právě ten čas můžeš využít k hlubšímu prozkoumání svých pocitů. Kdy se cítíš nejlépe? Jak si představuješ sebe za 5, 10 nebo 20 let? Používáš v myšlenkách a rozhovorech spíše mužský nebo ženský rod? Co konkrétně ti na tvém těle vadí? Co pro tebe znamená „cítit se jako kluk“? Zkus si tyto otázky promyslet a zapisovat odpovědi třeba do deníku – jen si ho dobře schovávej. Může také pomoci číst příběhy nebo sledovat filmy o lidech, kteří zažívají podobné pocity, a zamyslet se, zda se v nich poznáváš.
Ve tvém věku mohou pocity nesouladu vycházet z různých příčin. Ujasnit si, zda jsi transgender člověk a zda chceš podniknout kroky jako změna jména nebo později i změny těla, může nějaký čas trvat. Je to proces sebepoznání, který nelze uspěchat.
Co se týče změny jména, máš pravdu, že jako nezletilá potřebuješ souhlas obou rodičů. Pokud táta nesouhlasí, existují možnosti, jak to řešit – lze se obrátit na sociální odbor na úřadě, OSPOD nebo v krajním případě na soud. Nejlepší cestou ale je zkusit si s tátou otevřeně promluvit. Rodiče chtějí, aby jejich děti byly šťastné, ale někdy nesouhlasí s některými jejich kroky, protože jim nerozumí nebo se o ně bojí. Pomohlo by, když mu vysvětlíš, jak se cítíš a proč je pro tebe změna jména důležitá. Možná by mu pomohlo přečíst si víc informací nebo se obrátit na odborné služby. Například poradna Sbarvouven.cz nabízí podpůrné skupiny pro rodiče LGBT+ dětí, kde si mohou promluvit s jinými rodiči v podobné situaci.
Držím ti palce!
poradna Sbarvouven.cz

2. Jak se vypořádat s výčitkami?
Ahoj poradno, mám jeden problém a nevím, jak ho vyřešit.
Už několik týdnů si musím neustále něco vyčítat, třeba to, když je mi špatně, řeknu si, půjdu do školy? Nebo budu doma? Když půjdu do školy, vyčítám si, že jsem mohla být s nemocnýma ségrama doma a mohla se douzdravit, ale když zůstanu doma, zase si vyčítám to, že budu mít absenci a že si zas budu muset všechno dodělávat. A když se potom nakonec rozhodnu být doma, zase stojím před problémem. Budu doma, nebo pojedu se ségrama k babičce? Když budu doma, budu si vyčítat, že babička bude smutná, že tam zrovna já nejsem, a ségra bude smutná, že tam nejsem, a když jedu k babičce, zase si vyčítám, že jsem mohla být v klidu doma a douzdravit se. Už fakt nevím, co s tím, kdykoli se dostanu před nějaké rozhodnutí, vždycky si začnu něco vyčítat, a vyčítám si i úplně hloupé maličkosti. Nebo třeba když je doba postní, řeknu si: Co si dneska odřeknu? Televizi a videa? Nebo sladkosti? A zase si vyčtu to, že jsem si nevybrala to druhý! Už fakt nevím, co s tím, jestli to tak bude pokračovat, tak mě to jednou fakt nechá zešílet! Už fakt nevím, co s tím! Prosím, moc prosím o radu, co dělat. Chci se toho zbavit! Děkuju předem.
Ta, co si vše vyčítá
Odpověď:
Ahoj z Modré linky,
jsem ráda, že si píšeš o pomoc, když Tě něco trápí. Rozhodování může být někdy stresující, protože to vypadá, že když se rozhodneme pro jednu věc, už to nejde změnit. Tak to není. Svá rozhodnutí můžeme měnit. Třeba hned po tom, co se pro něco rozhodneme a máme pocit, že by to mohlo být ještě jinak. Můžeš si všímat toho, jak se cítíš, když se pro něco rozhodneš, a jestli je to opravdu to, co chceš, a pokud ne, je možné své rozhodnutí změnit.
Pak mě taky napadá, že někdy nás trápí výčitky, protože ani jedno rozhodnutí se nám nelíbí. Přáli bychom si udělat oboje, a to prostě ne vždy jde. Řešením může být to, že se zkusíš naladit sama na sebe a rozhodnout se pro to, co Ti v danou chvíli dává největší smysl. Někdy můžeš být ve škole, někdy je lepší být doma nebo třeba u babičky. Důležité mi přijde rozhodovat se dle toho, co si přeješ Ty. To je na tom nejdůležitější. Brát ohledy na všechny kolem sebe je vysilující a prostě se nejde zavděčit všem. Důležité je, aby ty ses v tom cítila dobře.
Napadá mě, z čeho Tvé obavy pramení. Děje se Ti, že Ti někdo Tvá rozhodnutí vyčítá? Přemýšlím nad tím, že by mohlo být nápomocné mluvit o tom, jak se cítíš a jak je pro Tebe rozhodování těžké, s někým, komu důvěřuješ, a to třeba s mamkou nebo jiným dospělým v okolí. Sdílet své obavy a probrat to, co druhým při rozhodování pomáhá a jak třeba pracují s výčitkami nebo obavami, které pak přichází.
Pěkné dny, Modrá linka

Martina Policarová
Zdroj: denikreferendum.cz, Alík.cz. Modralinka.cz, nudz.cz