Obsah Kontakty 2/2025
Já a ti druzí: Duševní zdraví českých školáků
Kde najít pomoc?(1. část)
V dnešním díle seriálu o psychickém zdraví českých školáků od reportérů nezávislého Deníku Referendum už budeme trochu pozitivnější a povíme si, jak přispět ke zlepšení duševní pohody dětí. Ne každá škola a každý pedagog umí s obavami a úzkostmi studentů pracovat. Některé školy ovšem již nabízejí určitý návod, a to nejen pro učitele, ale také pro studenty a jejich rodiče.
Na základní škole ve Zruči nad Sázavou například pro lepší komunikaci mezi žákem a učitelem, ale také učitelem a rodiči mají sociální pracovnici a sociální pedagožky. Děti i jejich rodiče vědí, že na škole je vždy přítomný někdo, za kým mohou jít a promluvit si s ním. Stejně tak mají velkou podporu místní vyučující.
Do školy se lze i těšit
Základní škola ve Zruči nad Sázavou se tématu duševního zdraví věnuje od roku 2015. Ředitelka školy Ivana Stará tehdy vypozorovala, že se zvyšuje počet dětí s problematickým chováním. „Už tehdy jsme hodně vnímali, že pouze výchovný poradce a metodik prevence nestačí,“ vypráví reportérům Deníku Referendum. Všímavá a cílevědomá ředitelka školy už před devíti lety začala usilovat o to, aby na škole měli také speciálního pedagoga a školního psychologa. Uspěla. „Dnes si to u nás bez těchto profesí neumíme představit,“ vypráví. Říká, že škola může vzdělávat dobře pouze žáka, který se také sám dobře cítí. „Ve chvíli, kdy je člověku z různých důvodů zle, nemůžeme čekat, že se mu bude dařit v učení,“ argumentuje.
Prvním a nejdůležitějším krokem je podle ředitelky Ivany Staré ochota školy vpustit na svou půdu odborníky a spolu s nimi začít duševní pohodu dětí řešit. Je přesvědčená, že na každé základní škole by měl být speciální pedagog, který pracuje s dětmi, jež mají vzdělávací problémy. Ten by měl následně spolupracovat s pedagogy, kteří žáka učí. Všechny školy by podle ní měly mít také psychologa a sociálního pracovníka, který bude úzce spolupracovat s rodinami. „U nás máme sociálních pracovníků hned několik,“ říká s vysvětlením, že na základní škole mají hodně dětí ze sociálně znevýhodněných rodin, které leckdy nemají prostředky na základní potřeby, a tak jim škola zajišťuje obědy zdarma, pořádá minibazar s oblečením nebo přispívá na školní výlety. Za velmi důležité totiž pokládají mít pevný třídní kolektiv, aby nikdo nebyl vyčleněn. Podpůrný tým zároveň úzce pracuje s jednotlivými učiteli školy a ukazuje jim cestu, jak pracovat s třídou, aby se sociálně znevýhodněné děti ve třídě necítily špatně.
Příběh ze zručské „Konzultovny“
Ředitelka Ivana Stará nám vypráví příběh, na kterém ilustruje způsob práce svého týmu. Ve škole měli několik sourozenců, jejichž rodiče nebyli schopni vytvořit pro rozvoj svých dětí vhodné podmínky. Čtyři z nich chodily na zručskou základní školu. „Tým se jim začal věnovat tak, že děti dnes nejenomže do školy chodí, ale hlavně do ní chodí rády,“ vypráví s hrdostí. Sociální pracovník pracoval velmi úzce s rodinou, sociální pedagog zase s dětmi. Nadto dětem zprostředkovali ještě sezení s dětským psychologem. Díky podpoře a práci sociálního pracovníka a speciálního pedagoga se jim povedlo zlepšit se ve čtení a psaní. Jako nejdůležitější důkaz úspěšné práce Ivana Stará uvádí, že pokud někdo ze čtveřice sourozenců něco potřebuje, nestydí se a nebojí za konkrétním člověkem jít a poprosit ho o to. Mají v ně důvěru. Zručská ředitelka vysvětluje, že dříve by takovou situaci musela řešit sama třídní učitelka, která má ale na starosti další děti, administrativu, svou výuku, a především nemusí mít potřebné odborné znalosti.
Ivana Stará nám také ukazuje prostor pro poradenství, jemuž tu říkají „konzultovna“. Místnost je otevřená všem dětem, a během přestávky si tam může dokonce kdokoliv chodit hrát či odpočívat. V konzultovně sedí sociální pedagog a v některých dnech také školní psycholog. Místnost je dostatečně velká a přiléhají k ní viditelně oddělené další prostory — v případě individuální terapeutické konzultace je má psycholog k dispozici. Děti tak mají prakticky každou přestávku možnost zajít sem a případně se s nimi podělit o svoje starosti.
Dobrá atmosféra: šťastný žák, spokojený pedagog
Ivana Stará je zastánkyní toho, že dobré výsledky může přinést pouze komunikace a vzájemná spolupráce mezi všemi účastníky vzdělávacího procesu. Snaží se tu tedy myslet na všechny: to znamená jak na žáky, tak na rodiče, a samozřejmě také na učitele.
České školství se podle ní dlouho potýkalo s tím, že „vzdělávalo armádu“. Myslí tím to, že děti ráno přišly do školy, sedly si do lavic a všechny se ve stejnou dobu učily to samé. „Mně nikdy nešla výtvarná výchova. Na hodiny výtvarky jsem chodila opravdu vystresovaná. A proto z vlastní zkušenosti vím, že každé dítě má své slabé a silné stránky, a žádoucí je, aby si to školy uvědomovaly,“ argumentuje.
„Nepotřebujeme, aby všechny děti měly v matematice stejnou úroveň. Žádoucí je, aby dosáhly v každém předmětu na maximum možného. A na tom by měly školy ještě velmi zapracovat. Protože když s dětmi pracujete v rámci jejich potenciálu, budou spokojené,“ říká zručská ředitelka, která sama učí angličtinu a zeměpis.
Tvrdí, že podmínkou spokojenosti žáků je spokojenost učitelů, poněvadž jen spokojený učitel je schopný ve třídě vytvářet příjemné prostředí. „Pokud chceme mít spokojené děti, musíme mít spokojené zaměstnance,“ říká s úsměvem ředitelka a začne je vyjmenovávat: učitele, učitelky, asistenty, ale také kuchařky, uklízečky, účetní nebo školníky.
Podle Ivany Staré by to takhle mělo fungovat v každé komunitě, a tedy i v té školní. Vysvětluje, jak důležité je, aby i učitelé uměli pracovat se svými emocemi.
Zdůrazňuje svou zkušenost, že žáci jsou velice vnímaví a z pedagogů velmi dobře vycítí napětí či úzkost. A v některých případech to pak může doléhat i na ně samé. Ve škole proto mají podpůrný tým i pro učitele. Ivana Stará má tudíž za to, že budoucí učitelé by měli už v rámci vlastního vzdělávání procházet nějakou formou psychoterapeutického výcviku, aby se zlepšili v práci s dětmi a byli schopni se lépe vyznat i v sobě.
To, jak škola ve Zruči nad Sázavou pracuje na duševní pohodě svých žáků i zaměstnanců, je docela inspirativní přístup, co říkáte? Příště vás čeká pozvánka do rumburského gymnázia a jeho příspěvek k našemu tématu.
Martina Policarová
Zdroj: denikreferendum.cz
