Obsah Kontakty 2/2025

Seriál o koních: II. Jak se správně chovat u koní

Znalost charakterových vlastností koní je pro každého, kdo s nimi pracuje, nepostradatelná. Pouze ten, kdo se pokusí koním porozumět, se může ve styku s nimi správně chovat.
Kůň je od přírody býložravec (žere jen stravu rostlinného původu), to znamená, že jeho pudy jsou v případě hrozícího nebezpečí naprogramovány na útěk. Proto i dobře vycvičený kůň může být chvilkami nevyzpytatelný, a tak je dobré si připomenout pár základních pravidel, která bychom při styku s koňmi měli dodržovat, ať už jsme občasnými návštěvníky jezdeckých klubů, sportovními jezdci, nebo dokonce majiteli koní.

1. Nechoďte ke koni zezadu
Když přijdete k člověku, který o vás neví, zezadu, přirozeně se lekne, avšak člověk sebou maximálně trhne nebo vykřikne. Stejné je to i u koní, ale s tím rozdílem, že v lepším případě kůň uskočí. V horším případě vás pokope, nebo se může snažit i o útěk a u toho se poranit. Kůň má totiž velice široké zorné pole, ale jediné místo, kam nevidí, je za sebe. Pokud vám nezbývá jiná možnost, jak ke koni přijít, dejte o sobě aspoň vědět třeba pozdravem, můžete ho oslovit jménem nebo zapískat. Nejlepším způsobem, jak se ke koni přiblížit, je zepředu či zboku, jednoduše tak, aby vás kůň viděl a nenastal moment překvapení.

2. Neběhejte a nedělejte prudké pohyby v blízkosti koně
Tento bod úzce souvisí s tím předchozím. Snažte se být u koní co nejvíce v klidu, je to citlivé zvíře, které intenzivně reaguje na své okolí. Ve většině případů jsou koně v jezdeckých školách a oddílech zvyklí na povyk a unáhlené pohyby, ale nespoléhejte na to, obzvlášť v případě, kdy se s koněm setkáváte poprvé. Koně mají různý stupeň dráždivosti, a zpanikaří-li, jejich chování začne postrádat jakoukoliv smysluplnost a může vést až k nebezpečným situacím. U koní se snažte dělat vše plynule bez zbytečně náhlých pohybů, které by koně mohly překvapit. Mluvte přirozeně a nekřičte, když to není nutné.

3. Nekrmte cizí koně
V mnoha případech se nic nestane, když utrhnete trávu a dáte ji koni. Nicméně daného koně neznáte a nevíte, jaký má charakter, mohl by vás třeba i nechtěně pokousat. Nikdy ale nechoďte krmit koně ztvrdlým pečivem, pokud vám to jejich majitel nedovolí. Nemůžete vědět, zda nemá kůň ze zdravotních důvodů předepsanou dietu. Navíc z nedostatečně ztvrdlého pečiva můžete koni způsobit nemalé potíže, například koliku. Pokud přinesete na jízdárnu tašku s tvrdým chlebem, který jste doma nestihli spotřebovat, předejte ji majiteli nebo trenérovi, a on rozhodne, zda a kdy to koním přidá do krmení. Pokud se však nutkání koni něco nabídnout neubráníte, utrhněte hrst trávy a dejte mu ji. Ideálním pamlskem je jablko či mrkev, ale nepřehánějte to, bohatě stačí jedno, maximálně dvě.

4. Sledujte jeho mimiku, zejména uši
Odmalička se díky socializaci podvědomě učíme číst v neverbálních gestech druhých lidí, abychom dokázali předpovědět, jak se daný člověk zachová nebo jakou má náladu. U zvířat platí to samé. Když ke koni přijdete, měli byste si všimnout jeho výrazu, abyste případně předešli zbytečné nehodě. A pokud koně neznáte a ještě k tomu třeba nevidíte, nikdy k němu nechoďte sami.
Momentální náladu a stav koně můžete vyčíst z jeho mimiky – podle hry uší, podle očí a podle pohybu ocasu poznáte, zda se k němu můžete přiblížit nebo si ho pohladit.

• Kůň se vztyčenýma ušima je v pozoru, je zvědavý na něco, co se děje v jeho okolí a je připravený spolupracovat. Můžete k němu v klidu přijít, a pokud mimiku nezmění, mohli byste si ho i pohladit.
• Typicky uklidněný kůň spokojeně odfrkuje, má mírně skloněnou hlavu a uvolněné uši, které jdou mírně do stran. Někdy jimi i stříhá, pokud uslyší něco zajímavého. K takovému koni přijít můžete, nemělo by vám nic hrozit. Jen se snažte o to, aby si vás kůň všiml.
• Kůň, kterému je vaše přítomnost nepříjemná, vám vyšle jasně varovné signály. Jeho pozornost je upřená, postoj má vzpřímený a uši otočené dozadu a přitažené k hlavě. Vyjadřuje tím nespokojenost a připravenost k obraně. Od tohoto koně jděte pryč, nebo se vůbec nepřibližujte.

5. Pes a kůň
Pokud se psem chodíte na jízdárnu, váš pes je zvyklý na koně a kůň zase na psy, neměl by nastat žádný větší problém. Jestli tomu tak není, v žádném případě nemějte psa v blízkosti koně na volno. V nemálo případech přišel pes o život nebo k úrazu kvůli nepozornosti svého majitele. Nejdůležitější je naučit psa základním povelům a hlavně přivolání ještě předtím, než ho vůbec někde pustíte. Pokud půjdete do stáje s nezkušeným psem, zeptejte se nejdříve majitele koně, jestli je kůň na psy zvyklý. Poté ho ke koni pozvolna nechte přijít, ale ještě ho nepouštějte z vodítka. Pokud po koni nebude pes vyjíždět, můžete ho zkusit pustit, aby se vzájemně očichali, ale rozhodně ho mějte na očích.

6. Nepodlézejte koně
Ač to zní humorně, divili byste se, kolikrát malé děti pod koně vlezou a začnou ho drbat na břiše. Pro dospělé je to hotová a jasná věc, ale malé děti, které ke koním chodí a vytvoří si s nimi určitý vztah, začnou mít pocit, že jim koník nemůže nic udělat. Proto je důležité dětem neustále opakovat, že kůň je velké zvíře s kopyty a zuby, kterého by se sice bát neměly, ale měly by k němu přistupovat s respektem. Když si dítě bude chtít koně pohladit, nejdříve se ujistěte, zda je pro to kůň vhodný. Poté to dítěti můžete dovolit. Nejlepší místa na hlazení koně jsou hlava, krk, či hřbet.

7. Nekopejte koně
Ano, čtete správně! V určitých stájích se můžete setkat s tím, že lidé trestají koně kopnutím třeba do plece. Většinou to obhajují tím, že koně takto přirozeně komunikují, což je pravda. Nicméně kůň moc dobře ví, že vy kůň nejste. Když ho začnete kopat, bude s největší pravděpodobností následovat váš příklad.

8. Netrestejte bičíkem
Bičík rozhodně neslouží k trestání koní! Nepoužívejte ho tedy pro tento účel, i kdyby vám váš instruktor říkal něco jiného. Bičík se používá ke zvýšení pozornosti koně, slouží jako vaše prodloužená ruka, která by v souhře vašeho těla měla dopomáhat k jízdě na koni vhodnými pobídkami.

9. Nikdy si neomotávejte vodítko kolem ruky
Můžete se ocitnout v situaci, kdy koně povedete třeba do výběhu, na jízdárnu nebo do stáje. Ze začátku by u toho měl být někdo zkušenější, kdo vám pravidla vodění koní vysvětlí. Přesto mějte na paměti, že vodítko se kolem ruky nikdy neomotává. Kůň by se mohl splašit a vaše ruka by zůstala uvízlá ve vodítku společně s utíkajícím koněm. Když jsme u vodění, pamatujte si, že před koněm se nikdy nechodí, mohl by vás kousnout nebo do vás při leknutí skočit. Zásadně jděte vlevo vedle koně a na volnějším vodítku.

10. Neházejte s otěžemi jako ve filmu
Ve filmech, obzvlášť pak ve westernech, si můžete všimnout, jak jezdec hází a různě mává otěžemi, aby se kůň rozběhl nebo zrychlil. Filmy jsou filmy a tak to zůstane. Nesnažte se napodobovat herce. Naše evropské sportovní ježdění vychází z tzv. anglického stylu, a ten se od westernového ježdění velmi liší. Jediné, čeho docílíte, je naštvaný kůň, kterému neklidnou rukou trháte za udidlo v hubě. To mu může způsobit bolest a při pravidelném opakování by vám už na uzdečku ani nereagoval. Poslouchejte raději, co vám říká váš trenér nebo majitel koně, ten vám nejlépe vysvětlí, jak správně otěž používat.

Tak už jste si v blízkosti koně jistější? Kůň je krásné majestátní zvíře a silově bude mít nad člověkem vždy převahu, přesto se s ním dá při dodržení těchto základních pravidel dobře spolupracovat.
Martina Policarová
Zdroj: stips.cz/nejcastejsi-chyby-zacatecniku-u-koni; Kol. autorů: Učebnice jezdectví a vozatajství 1. díl (Saga, Praha 1998)