Obsah Kontakty 1/2025

Seriál o koních - I. Kůň – přítel člověka

Možná vám to přijde zvláštní, ale kromě psa byl právě kůň od pradávna přítelem člověka. Člověk a kůň to spolu táhnou už pár tisíciletí a doslova i v přeneseném smyslu platí, že člověk by se nikdy nedostal tak daleko, nebýt koní.
Předci dnešního koně spadají do období před 60 miliony let. Z prstů se mu vyvinula kopyta jako uzpůsobení k pohybu na velké vzdálenosti. Kůň se vyvíjel na území dnešní Severní Ameriky. Díky tomu, že byly tehdy kontinenty spojené, dostali se předci koní i do oblastí dnešní Asie. Ke zdomácnění koně došlo ve stepích na území dnešní Ukrajiny, jihozápadního Ruska a Kazachstánu asi 5500 let před naším letopočtem. Zpočátku byli koně hlavně zdrojem potravy, jak ukazují jeskynní malby z období paleolitu. V oblastech asijské stepi byli pak využíváni nejen na maso, ale už i na mléko a kůži, později více i jako tažná a jezdecká zvířata – pasteveckým kmenům pomáhali překonávat obrovské vzdálenosti a přehánět stáda na vydatnější pastviny. Zásadními se stali v oblasti vojenství – z historie známe mnoho bitev, kde koně sehráli rozhodující úlohu. Poskytovali lidem i zábavu při lovech, různých soutěžích a dostizích. Závody čtyřspřeží byly oblíbenou zábavou starých Řeků a později i Římanů. Závody se již tehdy, v 1. tisíciletí př. n. l., staly měřítkem kvalit koní a vítězní koně byli používáni k dalšímu chovu.
Ve středověku se oblíbenou zábavou na šlechtických dvorech staly rytířské turnaje, sloužící původně k výcviku koní, ale byly to v podstatě tvrdé výkonnostní zkoušky těžkých válečných koní. Koňské žíně byly využívány pro výrobu matrací, kartáčů, hudebních nástrojů a jiných předmětů. S nástupem střelných zbraní vystřídala těžké koně tzv. lehká jízda, která vyžadovala koně rychlé a hbité. V 16. století se do evropských zemí rozšířili koně starošpanělští, kteří představovali vzor krásy a ušlechtilosti. K jejich chovu byla založena řada hřebčínů, např. v roce 1579 v Kladrubech nad Labem v Čechách a o rok později v Lipici ve Slovinsku. Oba existují dodnes.
Využití koní v armádě dosáhlo vrcholu v 19. století, avšak ještě v 1. světové válce sloužilo 1,5 miliónu koní, z nichž víc než polovina v těžkých podmínkách zahynula nebo byla zabita. Během průmyslové revoluce v 19. století stoupla poptávka po pracovních koních. Do vynálezu parního stroje se tažná síla a rychlost koní používala pro pohon nejrůznějších strojů. Koně se používali v zemědělství, pracovali v dolech, v přístavech, v lesích, při stavbách silnic a železnic a tahali čluny po kanálech. Kromě formanských povozů převážejících zboží vznikla i veřejná doprava a pravidelná pošta. Koně tahali městské omnibusy (předchůdce autobusů) a první tramvaje, tzv. koňky.
Člověka by mohlo napadnout, že v době mechanizace a rozvoje motorismu nebude koně nikdo potřebovat. Nic takového se naštěstí nestalo, i když úloha koně v životě člověka doznala jistých změn – kůň už není nezbytný v zemědělství nebo při práci ve městě, stejně tak ani v armádě. Dnes se využívá například pro stahování dřeva v lesích z těžko přístupných míst, kam se nedostane traktor, a potkat se s ním můžete v historických centrech měst, kde tahá kočáry s turisty, a třeba i v cirkuse.
Kůň si však tu nejtěžší práci ve službách člověka již odpracoval a nyní má hlavně sportovní, společenské a zdravotní (hipoterapie) využití. O tom si něco povíme v dalších dílech seriálu o koních. Na závěr tohoto úvodního dílu vás seznámím s Etickými zásadami přítele koní, jak je sepsala Mezinárodní jezdecká federace:

1. Kdokoliv se zabývá koněm, přebírá odpovědnost za toto živé stvoření, které mu bylo svěřeno.
2. Držení koně se musí přizpůsobit jeho přirozeným potřebám.
3. Tělesné a duševní zdraví koně je ze všeho nejdůležitější, bez ohledu na to, k čemu je používán.
4. Každého koně je třeba ctít, bez ohledu na plemeno, stáří, pohlaví nebo použití do chovu, k volnému času nebo sportu.
5. Znalosti dějin koně, jeho požadavků a znalosti o zacházení s ním představují historické a kulturní bohatství, které je třeba opatrovat a předávat dalším generacím.
6. Zacházení s koněm formuje osobnost zejména mladých lidí. Tento význam koně je třeba mít na paměti a podporovat.
7. Člověk, který používá koně ke sportu, se má společně s koněm, který mu byl svěřen, vzdělávat. Cílem vzdělání je dosažení co nejlepší harmonie mezi člověkem a koněm.
8. Použití koně ve výkonnostním sportu stejně jako ve všeobecně jezdeckém, vozatajském sportu nebo voltiži se musí orientovat na nadání koně, na jeho schopnost výkonu a ochotu. Je třeba odmítat zvyšování výkonnosti koně medikamenty nebo jinými nevhodnými zásahy člověka.
9. Odpovědnost člověka za svěřeného koně se týká i sklonku života koně. S touto odpovědností se musí člověk ve prospěch koně vyrovnat.

Martina Policarová
Zdroj: Alena Červená, Miloš Anděra a kol.: Svět zvířat XII – Domácí zvířata (Albatros, Praha 2001); Kol. autorů: Učebnice jezdectví a vozatajství 1. díl (Saga, Praha 1998); Dorota Modlińska: Koně a hříbata (Slovart, Praha 1994)