Obsah Kaleidoskop 9/2025

A kdo vynalezl tohle? Náramkové hodinky

Dnes jsou náramkové hodinky levné a zároveň přesné. Všichni takové hodinky nosí a stačí jim jen se podívat a hned vědí, kolik je hodin. Vždycky to tak ale nebylo. První hodiny byly tak velké, že by tehdy lidem myšlenka nosit hodinky na ruce jistě připadala absurdní.
První hodiny pohánělo kyvadlo, takže kdyby se nosily, nepracovaly by. Až v 15. století se hodináři naučili používat v hodinovém mechanismu svinuté péro. Pohyb neovlivní takové hodiny tolik, jako by ovlivnil závaží jejich předchůdců.
Na počátku 17. století se objevily první hodinky poháněné pérem. Nebyly ale moc přesné. Velkým přínosem v jejich vývoji byl vynález „nepokoje“, s nímž přišel Holanďan Christiaan Huygens v roce 1675. Díky této pružině ukazovaly hodinky přesný čas.
Všechny tyto první přístroje vypadaly jako miniaturní nástěnné hodiny, jen s tím rozdílem, že se nosily v kapse. V 80. letech 19. století se objevily náramkové hodinky, ovšem jen jako módní výstřelek. Teprve ve století 20. si náramkové hodinky získaly všeobecnou oblibu. Počátkem 20. století už se volně prodávaly kapesní i náramkové hodinky a lidé si zvykli na to, že se kdykoliv mohou dozvědět přesný čas. Hodinky mají různé podoby, jsou zdobné jako šperky nebo jsou to levné kousky s jednoduchými ciferníky. Měl je pak skoro každý, a tak ať šel kamkoliv, měl přehled o čase, komfort do té doby nezvyklý. Dnes lidé většinou nosí křemenné hodinky. Ty mají uvnitř drobný krystal křemene, který vibruje v nastavené frekvenci. Pohyb rukou se přenáší na pohyb křemene, a tak jdou hodinky bez natahování.
V poslední době klasické hodinky začaly nahrazovat mobilní telefony. Přesto se zdá, že právě „chytrými hodinkami“ reagovaly společnosti, které je vyvíjejí, na poptávku po klasické časomíře na ruce. A tak i když klasický ciferník už asi nikdy nezvítězí v souboji s digitálem a pojmy jako „čtvrt“ nebo „za sedm tři čtvrtě“ budou mladé generaci čím dál nesrozumitelnější, hodinky na rukou nám snad ještě nějakou dobu vydrží…
Zdroj: Philip Wilkinson: 100 největších vynálezů, Praha 1998.
Rozšířeno a upraveno -jh-