Obsah Kaleidoskop 9/2025

Podivný příběh Einsteinových očí

Zatímco jeho teorie změnily běh fyziky, jeho fyzické ostatky se staly součástí příběhu, který balancuje mezi vědou, etikou a podivínstvím.
Když Albert Einstein v roce 1955 umíral, jeho přáním bylo být zpopelněn a rozptýlen na tajném místě. Jenže nemocniční patolog Thomas Harvey provedl pitvu, aniž by k tomu měl souhlas, a odstranil Einsteinův mozek a oči. Až dodatečně si vyžádal svolení od Einsteinova syna – s tím, že výsledky výzkumu budou využity pouze pro vědecké účely.

Mozek na cestách, oči v sejfu
Harvey mozek rozřezal na mnoho částí, které skladoval ve sklenicích, krabicích a lednicích. Po odebrání lékařské licence se celkem šestkrát stěhoval, mozek však pečlivě opatroval a odvezl ho vždy s sebou. Svému okolí sice tvrdil, že výzkum Einsteinova orgánu průběžně probíhá, ale nic takového se v podstatě nedělo – čtyři fragmenty byly analyzovány až v roce 1985 a další studie následovala v roce 1996. Dvě části mozku se dokonce objevily na výstavě v Londýně v roce 2012.
Zatímco se tak mozek stal téměř putovní legendou, Einsteinovy oči zůstaly na jednom místě. Harvey je věnoval fyzikovu očnímu lékaři a blízkému příteli Henrymu Abramsovi, který je uložil v bezpečnostní schránce v New Yorku.

„Profesorův život neskončil“
Existuje mnoho spekulací o tom, že byly oči určeny k prodeji, ale Abrams tyto zvěsti vyvracel: „Albert Einstein byl velmi důležitou součástí mého života – trvalým vlivem. Mít jeho oči znamená, že profesorův život neskončil. Část z něj je stále se mnou.“ Abrams zemřel v roce 2009. Podle některých zdrojů jsou oči stále uloženy na stejném místě – i když přesnou adresu nikdo veřejně nepotvrdil.

Odkaz, který nepodléhá fyzice
Celý příběh není jen bizarní historka z oblasti „věda vs. posedlost“. Je to reflexe vztahu naší kultury ke slavným lidem. Odráží fascinaci genialitou, ale i touhu ji vlastnit, uchopit, zhmotnit. I kdyby to mělo být za každou cenu proti jejich vůli.
Zdroj: médium.cz